Výstavu připravilo sedm žákovských a studentských týmů ve spolupráci s učiteli a kulturními organizacemi.
HRA-NICE-JIHLAVA / žáci 9. třídy ZŠ Otokara Březiny / Loutky bez hranic, Lukáš Bouzek, Marta Trpišovská Vodenková
SVĚTLO PRO SOKOL / studenti SSPTAJI / Sokol a DIOD, Přemysl Martínek
MÍSTO, NÁPAD, INTENZITA / žáci 8. třídy ZŠ Havlíčkova / spolek KUŠ, Matěj Kolář, Tereza Brussmannova
SPOLU U JEDNOHO STOLU / volnočasová věkově smíšená skupina dětí Jihlaváků a přistěhovalých Jihlaváků (dětí cizinců) / Oblastní galerie Vysočiny Jihlava, Pavlína Pitrová
SLOVO DO PRANICE / žáci 9. třídy ZŠ Otokara Březiny / Verbárium, Jan Nepomuk Piskač
JOHANA Z PARKU / studenti literárně-dramatického oboru ZUŠ / ZUŠ Jihlava, Michaela Matějová Mikulová
STUDENTSKÁ TELEVIZE / studenti Gymnázia ADFONTES / Centrum dokumentárních filmů, Lucie Petřiková, Simon Bauer
Jak to udělat, aby výstava byla opravdu autorskou výpovědí dětí a mladých lidí z projektu?
Tuhle otázku jsme s lektory řešili v průběhu celého projektu. Popravdě řečeno jsme hodně čelili zažitým přístupům ve školním prostředí, které vyplývá z podstaty povinné školní docházky a motivaci postavené na známkování. Děti jsou ve škole zvyklé plnit úkoly a zadaní od dospělých, jsou hodnoceny dospělými, kteří určují, co je a není správně. Takto nastavené podmínky vzdělávání nepodporují schopnosti dětí rozhodovat se, vyjadřovat svůj názor a přebírat vlastní iniciativu. Proto bylo často velmi těžké vytvořit autentické situace, kde by se děti mohly zaměřit na vlastní pocity, názory a nápady.
„Nejlepší bylo, když jsme si něco organizovali my, nebo nám v tom dali nějakou volnost.“
Žáci z projektu Místo, nápad, intenzita
„Bylo důležitý, že jsme to vymysleli sami.“
Žáci z projektu HRA-NICE-JIHLAVA
„Bylo málo aktivních lidí ve třídě, kdyby se zapojilo víc spolužáků… Sám s megafonem na celém náměstí, to je málo.“
Žáci z projektu Slovo do pranice
Při práci s touto konkrétní skupinou jsme stále naráželi na zvyk dětí plnit úkoly dle přesně nastaveného zadání od dospělých. Přesto dětem stále nabízíme možnost vlastního, autentického způsobu vyjádření a samostatné plnění úkolu, bez daných návodů. Zjistili jsme, že není jednoduché nadchnout a zaujmout 15.-16 náctileté mladé lidi.
Marta a Lukáš lektoři z projektu HRA-NICE-JIHLAVA
Práce se žáky deváté třídy ZŠ mi přináší zásadní otázku, jak ze strany staršího, poučenějšího a rádoby zkušenějšího partnera podněcovat mladší a vitálnější generaci k veřejné debatě, k jejich autentickému osobnímu přínosu k občanské agendě. Jak to udělat, aby nastupující pokolení neplýtvalo svou energií na hledání tzv. správných odpovědí čili toho, co chtějí dospělí slyšet. Jak v době tzv. politické korektnosti vyvolat zdravě nekorektní provokace, jaké by rázně, a přitom ohleduplně přitáhly zájem aktérů o dění a o sebe navzájem. Jak nastavit hlasitost veřejného projevu, aby nebyl přeslechnut a zároveň nepřehlušoval.
Honza, lektor z projektu Slovo do pranice
z vernisáže
fotografie: Adam Hruška
Jak nemoralizovat návštěvníky?
Ke kurátorování výstavy jsme pozvali Janu Novákovou, architektku a organizátorku mnoha kulturních akcí v Jihlavě. Intenzivně jsme přemýšleli, jak téma aktivního občanství pojmout trochu s nadhledem. Činnost neziskových organizací nebo dobrovolnictví nemají v Česku žádnou velkou prestiž, proto má člověk chuť na tohle upozornit a křičet do světa osvětu o občanské společnosti, přesto jsme se chtěli vyvarovat poučování nebo moralizování. Zvolili jsme proto nadsázku a výstava se stala jakýmsi výprodejem aktivního občanství, kterému prochází datum spotřeby.
výstava proměnila ulici
Jak ze sedmi projektů vytvořit jednu výstavu?
Samozřejmě není možné pozvat k jednomu stolu žáky a studenty ze sedmi týmů a společně připravovat výstavu. Jak ale docílit toho, že se budou chtít děti podepsat pod výstavu, kterou připraví kurátor? Víme, že se nám nepodařilo všechny děti pro výstavu nadchnout, některým až na místě došlo, že se jedná o opravdovou výstavu pro veřejnost. Možná tady hraje roli fakt, že ve škole se dělá většina věcí jenom jako a neusiluje se o výstupy s reálným dopadem. V těchto příkladech na nečisto není jasně definovaná odpovědnost. Proto pro některé týmy výstava posloužila jako odrazový můstek k PechaKucha Night prezentacím, ke kterým už všichni přistoupili s větším odhodláním.
„Dnešní doba přináší Mantru hledat, hledat, hledat ale, jak říká profesor Vyskočil, důležité je taky nalézat. Když k nalézání vedou ty vnější tlaky, jako byl v tomhle případě horizont výstavy a PechaKucha, tak se z té nestrukturované práce nakonec něco uhněte.“
Honza, lektor z projektu Slovo do pranice
„Lepší je hrát divadlo. Podle mě na výstavu přišlo málo lidí, ale když už tam někdo přišel, tak mě bavilo, bylo fajn si s těma lidma popovídat, slyšet jejich názory. Nebo když jsme tam měli tu velkou tabuli, kam lidi psali, co o parcích v Jihlavě, tak slyšet, co si o tom myslí…“
Žáci z projektu Johana z parku
„Kdybychom věděli, že to bude braný takhle vážně, tak bychom na tom víc makali.“
Žáci z projektu Místo, nápad, intenzita
